Odbočíte-li v Tíznítu či Agadiru od Atlantiku do vnitrozemí, je berberské městečko Tafraut prvním místem hodným delšího zastavení. Leží ve výšce tisíc metrů uprostřed dvoutisícového žulového Antiatlasu. Na jihozápad od něho se rozkládá o něco nižší, stěží popsatelná krajina narůžovělých surrealistických balvanů, viklanů, věží a pilířů. Mezi nimi se vinou údolí jako dlaň s palmami, opuštěnými políčky a mandloněmi, jejichž únorové květy mají unikátní kouzlo. Možná právě kontrast skal a růžových květů inspiroval belgického umělce J. Verana, aby v 80. letech minulého století obarvil několik skalních formací namodro a narůžovo (2010 obnoveno místním berberským umělcem). Obdivuhodné žulové masivy nabízejí mnoho výletů, které je možno spojit s návštěvou tradičních berberských domů připomínajících hliněné hrady. Mnoho místních pracuje v zahraničí a jejich peníze pomohly odstranit v Tafrautu a jeho okolí bídu a nepořádek, které v Maroku často kazí dojem z jinak zajímavých míst. Do domů je rozvedena voda a v ulicích jsou popelnice, což v této zemi není běžné.